Co je pro nás MONTESSORI?
Je to pro nás nejlepší cesta, jak dosáhnout toho, že dítě z naší školy bude:
SEBEVĚDOMÝ SAMOSTATNÝ ČLOVĚK
- který nemusí umět zdaleka vše, ale dokáže si v životě poradit,
- ví, co jsou jeho silné a slabé stránky,
- je si vědom toho, že svůj život si tvoří sám a má za něho plnou zodpovědnost,
- v případě problému nehledá viníky, ale způsob, jak to příště udělat lépe.
POMÁHÁME K NEZÁVISLOSTI A SAMOSTATNOSTI
Pomáháme dětem, aby byly intelektuálně nezávislé. Učí se, že nemusí čekat, až jim někdo řekne, co, kdy a jak mají dělat.
Podporujeme je, aby přemýšlely, aby si pokládaly vlastní otázky, vyhledávaly informace, aby byly samostatné uvažující lidské bytosti.
Vedeme je, aby hledaly vztahy mezi věcmi, příčinami a souvislostmi, přicházely věcem na kloub a byly schopné vlastního úsudku, aby byly nezávislé a schopné obhájit svůj vlastní názor.
PROŽITKY BEZ UČITELSKÉ POMOCI
Sebevědomí žáka utváříme prožitkem a vlastními pocity. Tím, že si zažije, že to zvládne samostatně, bez pomoci.
Montessori vzdělávání má sice luxus individuálního tempa i přístupu, zároveň však na žáka klade daleko větší nároky než na žáka „běžné“ třídy. Dítě si musí umět vybrat činnost, rozhodnout se, kdy a čemu se věnovat, zvládnout to pokud možno samostatně, vymyslet si vlastní řešení nebo si obhájit svůj názor.
DÍTĚ JAKO SOUČÁST RODINNÉHO PROSTŘEDÍ
Přestože je to nejlepší cesta pro nás, nejedná se o ideální způsob vzdělávání pro všechny. Na žáka pohlížíme jako na součást nějak fungujícího rodinného systému.
Pro dítě, za které doma vše dělají rodiče, je středobod rodiny, nebo naopak musí poslouchat na slovo, je toto vzdělávání problematické. Je možné, že po něm budeme chtít něco, co si dosud doma nikdy nezažil. Žák se může pak někdy cítit ztracený, přetížený a přeskakování mezi dvěma natolik odlišnými prostředími je pro něho matoucí.
PODPORA A SOUČINNOST RODINY
Je proto velmi důležité si říct, zda se naše přístupy potkávají, abychom předešli mnohým nedorozuměním a zklamáním. Nebudeme vaše dítě ve všem „vodit za ručičku“, ale ani si nebude moci „dělat, co chce“.
Je nutné si předem uvědomit, zda
najdeme společnou cestu.
| Náš cíl | Proč | Co proto děláme | Co kvůli tomu dělat nebudeme |
| Samostatnost | Z vědomí vlastní samostatnosti pramení zdravé sebevědomí. Požádat v pravou chvíli o pomoc je v životě jedna z nejdůležitějších dovedností. Naplňuje se tím potřeba dítěte – cítit se jako dospělý. | Vše, co děti zvládnou, si dělají samy. Když to samy nezvládnou, požádají spolužáky o pomoc. Když to ani pak nevyřeší, přijdou za učitelem. Jsou aktivními účastníky svého vzdělávání. | Neděláme za žáky činnosti, které zvládnou sami, a používáme skutečné nástroje – ostré nože, sekyrky atd. Nehlídáme, jestli si dítě obléklo čepici, popřípadě, kde ji ztratilo. |
| Svoboda volby, sebehodnocení a převzetí zodpovědnosti za svoje činy | Z převzetí zodpovědnosti za svůj život pramení obrovský pocit svobody, že pokud mi něco nevyhovuje, mohu to prostě změnit. Chyba je součástí vývoje, zároveň odhaluje originalitu. V důsledku rozhodování se dítě učí naslouchat sobě, lépe rozumět svým pocitům a touhám, reguluje svou aktivitu, určuje tempo, trvání a změnu činností. Ze svobody volby pramení iniciativa. | Děti si mohou činnosti volit a vypracovávat dle vlastního uvážení. Když neví, co si mají vybrat, mají povinnost se obrátit na učitele. Je dáno minimum práce, která je v daném týdnu povinná. V případě, že ji žák v daném termínu nesplní, musí ji vypracovat doma přes víkend. Učí to děti rozvrhnout si práci i nést následky v případě, že rozvržení nebylo ideální. | Dětem, které se své povinnosti vyhnuly, to neusnadňujeme, např. nedáváme ofocovat zadání povinné práce. Pokud dítě při kontrole nemá opsané zadání, musí tak učinit a teprve poté může ze školy odejít. Je to přirozený důsledek nevhodného načasování plnění své povinnosti. |
| Pochopení souvislostí a propojení | Pochopení fungování vesmíru děti učí vnímat sebe jako jeho součást. Poznat svět a adaptovat se v něm. Pomáhá celostně myslet. V dnešní době, kdy je neomezený přísun informací, mnohdy i protichůdných, je důležité vystihnout podstatu a neutopit se v podrobnostech. | Víme, že děti mají radost z objevování a postupně nabývají sebevědomí při zažívání úspěchu. Při prezentaci žáci dostanou klíčovou lekci, dále už pracují sami a objevují další zákonitosti. Děti nedostávají hotové poznatky, jsou naváděny otázkami, aby odpověď našly samy. | Neodpovídáme hned na otázky žáků. Nejsme chodící encyklopedie. Pokládáme návodné otázky a jsme nápomocni při vyhledání informací. |
| Od konkrétního k abstraktnímu, propojení s reálným životem | Učíme se pro život. Konkrétní práce rozvíjí schopnost abstraktního myšlení (využívání pomůcek, propojení s chodem domácnosti – čtení receptu, psaní nákupního seznamu, sebeobsluha). Vše, co už jednou dítě dokázalo samo, necháváme na něm. | Volíme takové postupy (experimenty, kreativní činnosti, hry, sdílení), aby na sebe vše navazovalo – od nejvíce názorného, přes méně až po úplně abstraktní. Při zadání příkladů počítáme s tím, že zprvu děti použijí konkrétní pomůcky. Prosíme, nevnucujte jim předčasně vaše postupy. | Neneseme zodpovědnost za to, že se vaše dítě naučí konkrétní dovednost. Seznámíme ho se všemi kroky důležitými k jejímu osvojení, ale počítáme s podporou rodičů, například čtení je nutné doma procvičovat a využívat všech příležitostí, jak ho propojit s reálným životem. |
| Spolupráce, vzájemný respekt | Spoluprací si dítě uvědomuje vlastní dary, využívá je ke společnému prospěchu. Získává tak zdravou sebeúctu místo porovnávání se s ostatními. | Na vzdělávání dítěte pohlížíme komplexně. Do sociálních situací zasahujeme tak, aby děti měly možnost rozvíjet svoje sociální dovednosti. | Neřešíme primárně znalostní záležitosti, jestliže vnímáme, že dítě musí nejdříve zapracovat na tom, aby si vůbec dovolilo udělat chybu. |
| Objevení potenciálu | Žák zjišťuje, jaké jsou jeho silné a slabé stránky, co ho dělá šťastným, aby mohl být tím, kým skutečně je. | Tvoříme podporující a přátelské prostředí. Cestou pozorování a porozumění dítěti tvoříme vzdělávací a výchovný program. | Neplníme představy kohokoliv, jakými učiteli bychom měli být a co všechno bychom měli s dětmi dělat, primárně se řídíme podněty vycházejících z dětí. |
| Řád, ticho, mír | Schopností soustředění se tvoří vnitřní disciplína. | Důsledně dbáme na dodržování pravidel. | Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. |
Text a tabulka byla připravena s laskavým svolením Montessori Trutnov, kde jsme se inspirovali. Děkujeme!
