Pondělní ráno na přelomu února a března skáčou třeťáci a čtvrťáci do autobusu a frčí směr Krkonoše. Bouda Morava má skvělé zázemí, výborné jídlo a na sjezdovku pár kroků! Najít běžkařskou stopu se na poprvé sice nepodaří, nicméně jiná sněhová dobrodružství právě začínají. Stavění domečků pro zimní skřítky, koulování, schovávaná, hra na blechu, povídání s lesníkem zakrmujícím srnky v oboře, či hurrrá sjezdování! Všichni žáci už dobře lyžují, a tak si vychutnávají jízdu, vznikají nová kamarádství a spojenectví. Děti mají možnost se poznat jinak než ve škole. „Užíváme si krásně upravené sjezdovky od chvíle, kdy vlek pustí, až do té poslední, kdy nás zastavují vypnuté turnikety“, vyťukává do zprávy rodičům průběh dne průvodkyně Denisa Lipavská. A ani po večeři se nezahálí. Průvodkyně opakují základy lyžování, děti vymýšlejí nejrůznější aktivity a hry. Skupinky dětí po pokojích vytváří vlastní erby a vylepují si je na dveře. Bydlí zde Lyžaři, Lišky, Lišáci, Barbaři a Vločky! Týden utekl jako voda. V pátek ráno už jsou všichni sbalení. Přesto se vytahují „ježdíky“ (neboli „lopaty“) a prudší zledovatělý svah u chaty je v mžiku plný dovádějících dětí. Kreativitě se meze nekladou. Kdo ježdík ztratí, dojíždí v lepším případě po zadku. Jízda je zběsilejší, když se děti zapojují do vláčku za sebe. Sníh lítá do obličeje, za krk, do bot, prostě všude. Pak už jen poslední společné fotky ze svahu než přijede autobus… a domů. Po pár kilometrech sníh mizí. Nastává jaro.
O týden později prvňáci a druháci vyráží za kulturou. V královéhradeckém divadle Drak je na programu maňásková groteska nesmrtelné Šípkové Růženky. Děti se výborně baví novým kabátkem pohádky a mnoho zážitků si odnáší i z Labyrintu loutek. Zkoumají kouzelné předměty a zkouší si práci loutkovodičů. „V divadelní interaktivní dílně bychom vydrželi mnohem déle, práce kulisáka, režiséra, kostyméra a mnoha dalších profesí se skoro nedala stihnout,“ komentuje návštěvu průvodkyně Zuzana Slezáková. Zatímco mladší žáci možná objevují budoucí povolání, třída starších žáků jede objednaným autobusem na „trampolínky“. Cvičení při hudbě na šestihranných „trampolínkách s řídítky“, jak jim děti říkají, všechny naprosto nadchla. Žáci vyhopsaní jako gumoví medvídci pokračují procházkou po stopách architekta J. L. Gočára. Tématika Gočárových staveb se pak line jako červená nit kosmickou výchovou, kde děti zpracovávají projekty, i výtvarnou výchovou, v níž si zkoušejí výtvarné zpracování staveb.
