Sychravé podzimní ráno. Obloha plná ocelově šedých mraků. Studeně mží. V rádiu každou chvíli opakují hrozivě rostoucí čísla. Nouzový stav. Pošmourná nálada se plíží všude kolem. Zvoní telefon. Neznámé číslo. „Tady Pavel z Prusa Academy. Zaujal nás Váš motivační dopis. Vybrali jsme si Montessori Hořice pro vzájemnou spolupráci. Dostanete od nás na tři měsíce naši 3D tiskárnu, a pokud během té doby vytvoříte zajímavý projekt, tiskárna vám zůstane natrvalo.” Nevěřím svým uším. Ujišťuji se, že jeden z největších světových výrobců 3D tiskáren opravdu chce věnovat stavebnici své špičkové tiskárny prvostupňovým dětem v Montessori. „Ano, máme velmi dobré zkušenosti s dětmi už od šesti let”, ujišťuje mě Pavel z Prusa Academy. Ladíme technické detaily i předběžný termín dodání. Hovor končí. Jakoby se černá obloha roztrhla a vykouklo sluníčko. Musím tu radostnou zprávu napsat ostatním rodičům. Dostávám zpět úžasné reakce. Všichni jsou nadšení. Nabízejí svou pomoc. Rázem máme tolik zájemců, že bychom dokázali sestavit deset tiskáren. Ozývají se i obě naše průvodkyně. Jedna si chce vzít na starost technické věci kolem 3D tiskárny, druhá zase post-produkci hotových výtisků. Jeden z tatínků Montessori dětí promoval z 3D grafiky. Nabízí, že bude učit 3D modelování děti i dospělé. Nálada všech se rázem mění. Nevnímáme skličující čísla z médií. Hlavou se nám honí nápady. Co všechno lze vlastně vytisknout z 3D tiskárny? Tolik věcí by se hodilo. Do výuky. Pro užitek. Pro zábavu. Najednou je krásný podzimní den. Azurová obloha. Slunce se opírá do zlátnoucího listí. Děkujeme Josefe Průšo! Tobě i všem Tvým kolegům! Normální svět ještě existuje.
Jaroslav Švamberk, Spolek Montessori Hořice
